V mé malířské práci se vracím k tichým dotekům každodennosti – k látce, barvě, fragmentům, které nesou paměť. V posledních obrazech všívám do pláten zbytky textilu, osobní relikvie, které v sobě nesou otisk vztahu, péče i zranitelnosti. Jsou to jemná gesta, někdy sotva patrná, ale nabitá vnitřním napětím – jako když se snažíte udržet něco, co uniká.
Materiál se pro mě stává prodloužením těla i paměti – místem, kde se obrazy nevytvářejí jen štětcem, ale také nití, rytmem rukou, opakováním. Je to malba jako forma zadržení, jako prostor, kde je možné alespoň na chvíli něco udržet pohromadě.