Charakteristickým znakem práce Libuše Pražákové je vedle poctivé malířské práce, prolínání vysoké míry osobní emocionální angažovanosti a zároveň určité dávky racionality. Udržování této křehké rovnováhy vnáší do jejích děl vibrující napětí, zároveň se jí tím daří vyhnout sentimentalitě, ke které by mohla její malba tíhnout. Témata, kterými se zabývá, zrcadlí její vlastní svět, proměňují se podle aktuální životní situace, odrážejí její vnitřní emocionální rozpoložení. Cyklicky se vrací k tématu krajiny a vztahu matka – dítě. Způsoby, kterými je zpracovává a komentuje se proměňují. Nebojí se experimentovat s různými nekonvenčními, ale i zcela tradičními přístupy k malbě, formátu i konečnému tvaru díla.
Autorka textu: Lenka Patková